Sbohem Dalimile 

Ve věku 96 let zemřel A. J. Liehm  

Až zpětně si uvědomuji, jaké jsem měl štěstí, že jsem – někdy kolem roku 1965 – poznal  osobně  A. J. Liehma. Člověka velmi vzdělaného, perfektně jazykově vybaveného, s nepředstavitelným množstvím kontaktů zejména ve filmovém světě.  A navíc přímo v redakci Literárních novin, bez kterých si nelze v Československu představit umělecké vzepětí šedesátých let. Především ve filmu, což byla Liehmova dlouholetá doména jako kritika, publicisty a novináře. Učebnicí pro novinářské fakulty by mohly být jeho rozhovory s lidmi kultury z celého světa, které vyšly i knižně.  Stejně jako celé Pražské jaro nedopadly i tehdejší Literární noviny dobře.  A. J. Liehm skončil na dlouhá léta v emigraci. Nejprve ve své milované Francii a pak v USA. Byl stále velmi aktivní, vydával v Paříži kulturní revue Lettre internationale v několika jazykových mutacích. 

Když s ním natáčel Petr Bílek, šéfredaktor nových Literárních novin, v Paříži, kde jsme ho navštívili, velký rozhovor, trápilo ho především, jak to zařídit, aby se zopakovala zlatá éra československého filmu šedesátých let. Jedinečná kombinace nadaných filmových tvůrců a politické situace, plné problémů, se nějak nedostavovala. Když se na zbývající roky svého života přece jen vrátil do Prahy, nabízeli jsme mu v Literárkách zvláštní filmovou rubriku. Už se na to necítil. Ale jeho kritickému pohledu jsme se nevyhnuli. „Máte tam moc dlouhých článků,“ opakoval mi pořád. „Myslete na čtenáře.“

Miroslav Pavel


Share on Myspace

Kultura