Novinář Jiří Černý se stal jako první „nehudebník“ v historii členem Síně slávy hudebních Cen Anděl. Svou popularitu získával s první československou hudební hitparádou Dvanáct na houpačce i s články publikovanými v Mladém světě, Melodii nebo časopise Rock&Pop. Dokument Když se řekne Jiří Černý bude mít premiéru na obrazovkách ČT art ve středu 2. září od 20 hodin.

„Dělal jsem sedm sportů závodně, žádný bůhví jak. Akorát v lukostřelbě jsem byl v dorostu druhý na mistrovství republiky. Větší štěstí ale pro mě bylo seznámení s mistrem světa, s Františkem Hadašem. A tím, jak se naši rozvedli, tak úlohu tatínka hrál Franta Hadaš, ten nejstarší z lukostřelecké dynastie,“ začíná své vyprávění Jiří Černý v autobiografickém filmu Zdeňka Gawlika. A právě díky lukostřelbě se dostal dnes čtyřiaosmdesátiletý Jiří Černý k novinařině.

„Základní myšlenkou filmu je představit Jiřího Černého v širokém spektru jeho činností a zájmů. Tedy především jako hudebního publicistu, který ovšem začínal jako sportovní novinář a přes vážnou hudbu se dostal k popu a rocku,“ říká ke snímku režisér Zdeněk Gawlik a dodává: „O hudbě píše, ale má i svoje rozhlasové pořady a poslechové diskotéky, se kterými dlouhodobě objíždí republiku a které většina jeho kolegů, publicistů, považuje za jeho nejzáslužnější aktivitu. A zároveň se věnuje i práci editora. Kromě toho se angažuje občansky a samozřejmě má i svůj soukromý život.“

Když nastupoval Jiří Černý na střední školu, bylo 20. století přesně v polovině – dá se tedy říci, že jeho dospělý život poskytuje očima jedné výrazné osobnosti možnost subjektivního pohledu na české dějiny posledních sedmdesáti let.

Za svoji bohatou kariéru se Jiří Černý angažoval také v politice. V listopadu 1989 se účastnil založení Občanského fóra a v prosinci 2011 v Lucerně uváděl koncert Pocta Václavu Havlovi. Dokument neopomíjí ani náhled na Jiřího Černého prostřednictvím přátel a kolegů včetně Jaroslava Riedela, Jana Rejžka nebo Pavla Klusáka.


Share on Myspace

Kultura